Dorazili jsme do Pune

Predevčírem jsme ve zdraví dorazili do Pune, mohu tedy popsat první dojmy. Inu, moc jich nebude: pracujeme do večera, na nějaké vycházky pochopiteleně není čas. Ale po pořadě.
Do Pune jsme letěli s Lufthansou s přestupem v Mnichově a Bombaji. Za zmínku stojí snad pouze některé rekordní aspekty letu. Jednak jsem z Prahy do Mnichova letěl zatím nejmenším (a poprvé vrtulovým) letadlem a druhak jsem (na trase Bombaj - Pune) absolvoval nejkratší let, asi 35 minut. Po příletu do Pune jsme z všudypřítomných uvítacích plakátů zjistili, ze předchozí den tu byly skončily Mládežnické Hry Commonwealthu. Zajímavé. Před letištěm na nás čekal mladý Sikh s turbanem a šavličkou, který nás zavezl do hotelu St Laurn. Je to docela luxusní ubikace pro bysnysmeny, na moje gusto až moc (pikolíka, který mi otevírá dveře bych klidně oželel). Polohu hotelu v rámci města by realitní makléři drze označili jako "širší centrum".
Protože jsme dorazili ještě dopoledne, zbylo trochu času na prohlídku nejbližšího okolí. Asi za dvě hodinky jsme s Michalem a Mildou překročili řeku po mostě, prošli se jakýmsi ušmudlaným bazarem a vystoupali na blízký kopeček s chrámem. Hlavní dojmy: vedro a typický zápach Indie. To je vůbec zvláštní. Z minulé cesty si samozřejmě pamatuju, ze to tu smrdělo (nebo vonělo nebo něco mezi tím, těžko popsat), ale fotoaparát dělá jen obrázky a lidská paměť asi není uzpůsobena vybavovat si pachy a vůně. Přesto, když jsem vystoupil z letadla, praštilo mě to přes nos a bylo to všechno důvěrně známé.
Více času na výlety nebylo, v 16 hodin jsme vyráželi na grilování pořádané šéfíky z Volkswagenu. Abychom nepřijeli s práznou, koupili jsme 15 Kingfisherů (pro neznalé: na místní poměry velmi lahodný ležák plzeňského typu) a vyrazili. Moc mě tahle akce nelákala, ale obavy z machrujících manažírků nebyly na místě a byla z toho celkem vydařená akce, a ty hovězí (sic!) stejky se jim fakt povedly. Nazpátek jsme konečně jeli tuktukem, což se velice líbilo Mildovi, pro nějž to byla zábavná premiéra. Poprvé v životě se mi taky stalo, že rikšák oznámil cenu a já s ní bez smlouvání souhlasil. Pravda, šel tomu výrazně naproti i on sám, jelikož se nás nesnažil oškubat (Nabídl 40 rupií, naše druhá skupina jela se zapnutým taxametrem, což vyšlo na 43). No pak jsme dali ještě nějaký pivka v jedný příjemný putice u hotelu a šli se na 4 hodiny vyspat na druhý indický den.