Park Peryiar

Tigr v ZOO v Pune.

Další den jsme vstávali časně, odjezd do parku byl plánován už asi na půl šestou. Bylo to ještě za tmy, přijel pro nás otevřený terenní vůz Mahindra. Vyrážel s námi ještě holandský pár, který měl připraven jednodenní program a z větší části ho absolvoval s námi. Dozvěděli jsme se od nich například, že Píďalka je holandské ženské jméno. Cestou nás průvodci vyhodili na snídani v hospodě u cesty, měli tam asi nejlepší porothu (nadýchaná placka z kynutého těsta smažená na oleji) za celý indický pobyt. Pak už jsme vjeli do parku a začali vyhlížení zvířata, řidič jel krokem po slepu a vykloněn koukal do stráně, předjížděli jsme se navzájem ještě s asi třemi dalšími auty, občas jsme někde zastavili a koukali do mlhy ve snaze něco uvidět.


Za nějakou dobu jsme narazili na čerstvý sloní trus na cestě, tak jsme jeli podle něj. Byla to velmi snadná stopovačka, sloni šli po cestě a taky po každých padesáti metrech sázeli hovna velká jak koule na bowling. Nakonec se nás sešli asi čtyři auta v místě, kde sloni opustili cestu a snad byli ukryti někde ve stráni. Všichni měli vykulené oči a čekali. Pak se sloni ozvali: mocně troubili, odhaduji tak do 50 metrů od nás, potom hlasitě pleskali ušima. Několik nás za nimi šlo i do lesa a pár lidí je i vidělo, Michal prý docela dobře, já jen kousek záda a Milda nic. Ale bylo to napínavé. Pokračovali jsme dále do parku, cestou jsme zahlídli pár opic a obřích veverek (říkají jim Giant Squirrel a vypadají spíš jako barevné nutrie skákající po stromech). Dorazili jsme k přehradě, kde je zázemí pro turisty různých nároků, tam se nasnídali a nechali si nějaké věci.
V plánu byl dále trek pralesem. K tomuto ůčelu jsme vyfasovali jakési podkolenky universální velikosti, které nás měly spolu s hromadami soli ochránit před všude přítomnými pijavicemi. A že jich tam bylo! Stejné podkolenky měl i jeden z našich průvodců (ten druhý ovšem celou cestu absolvoval naboso v žabkách). Dopoledne jsme tedy strávili na pěším okruhu v pralese, což se mi líbilo asi nejvíc z celého pobytu v parku, i když stran pozorování divoké zvěře jsme moc štěstí neměli (vylekali jsme akorát zblízka jednoho buvola a ve vodě viděli hada a spoustu pulců + další vevery).


Po obědě jsme chvíli odpočívali a pak nás vzal průvodce na výlet lodičkou, přepluli jsme přehradu do místa kde se vlévá potok a kde je kousek od břehu pěkný vodypád, velký asi jako Mumlavský u Harrachova.


Odpoledne, když už pominula největší vedra, jsme se vydali přes vesměs holé, jen travou porostlé kopce k místu našeho nočního tábořiště. Takto odpoledne a v podvečer měly být lepší podmínky pro pozorování zvěře. To, že vidět tygra by bylo obrovské štěstí, jsme věděli a i průvodci nás na to upozorňovali, ale moc jsem chtěl vidět aspoň slony, přeci jen takhle v přírodě je to něco jiného, než v ZOO nebo ve městě s řidičem za krkem. No ale měli jsme zase smůlu, zlatým hřebem byli buvoli na vzdálenost 100 metrů a více.


Z holých hřebenů jsme sešli dolů do džungle, kde jsme měli přichystané bydlo. Bylo to tábořiště oddělené od okolního pralesa plotem a příkopem, kromě ohniště a stanů, ve kterých jsme spali, tam byla ještě bouda sloužící jako skromná kuchyně vybavená plynovým vařičem a dvěma kuchaři. Čekali jsme k večeři něco jednoduchého, ale dostali jsme opravdu vynikající gáblík.
Ráno jsme se dostali k centru u přehrady stejnou cestou, kterou jsme byli přišli večer, a marně vyhlíželi ještě nějaká zvířátka. Chvíli jsme u přehrady tam ještě pobyli, Milda si dokonce zaplaval a pak už přijel vůz a ten nás odvezl zpátky do Kumily.
Pobyt v parku byl fajn, za (na indické poměry) nemalé peníze jsme měli perfektní servis, podívali jsme se do přírody, kam bychom se na vlastní pěst dostávali těžko a jediná vada tak byla smůla na zvířata, těch jsme opravdu moc neviděli.
Hle, toť takměř úplný seznam pozorovaných zvířat: