23. 11. 2008

Kumily I.


Cesta do Kumily trvala asi pět hodin a vedla nejprve skrz Backwaters a později pak krásnými pralesy a plantážemi gumovníků. Nakonec se silnice vyšplhá do hor, takže v otevřeném autokaru bylo i docela chladno. Příjemná změna. Kumily je necelých 900 metrů vysoko, což uz stačí na změnu klimatu k lepšímu. Pro turisty je městečko zajímavé hlavně tím, že je vstupní branou do NP Peryiar. Měli jsme naplánován Tiger Trail, tedy dva dny a jednu noc v džungli v malé skupince lidí. Hned po příjezdu jsme zamířili ke kanceláři správy parku, kde se dají zařídit tyto programy, ale cestou nás odchytil chlapík, ze kterého se vyklubal zaměstnanec parku, a hned se nabízel, že vše zařídí a že máme bydlet u jeho bratra v guesthousu hned vedle jeho kanceláře. Nakonec ubytování bylo v cajku a ten dohazovač byl opravdu docela solidní, domluvili jsme s ním program na dva dny a jednu noc, trošku odlišný od nabízeného Tiger Trailu, se startem druhý den ráno + nám začal tlačit další zajímavé atrakce. Celkem snadno jsme se nechali přemluvit k návštěvě továrny na čaj a zahrady na koření. Nejdříve jsme dojeli do továrny, byla to taková větší hala uprostřed čajových plantáží. Protože byl ve vnitř hrozný kravál, tak prohlídka probíhala tak, že nás průvodce dovedl k cedulce s textem, na kterou ukázal, a po přečtení jsme zas pokračovali. Celkem to trvalo tak 20 minut, ale stálo to za to už kvůli té nádherné čajové vůni.


Potom jsme se prošli kousek po čajových plantážích a pak nás rikšák odvezl kousek dál, do . Byli tam evidentně zařízeni na provázení turistů: ačkoliv se jedná o normální komerční provoz a někde vzadu jistě začínají nekonečné plantáže s nejrůznějším kořením, turisté jsou provázeni malou zahrádkou, kde jsou nahuštěny pepřovníky, vanilkovníky (ty jsou z Madagaskaru, takže je v Indii nikdo přirozeně neopylovává a musí se to dělat ručne), kardamonovníky, gumovníky, papričkovníky, koriandrovníky, GMO-miniananasovníky, jack-fruitovníky, zázvorovníky (FUJ!), kakaovníky a rostlina-co-je-stokrát-sladší-než-cukr-a-používá-se-jako-umělé-sladidlovníky.

Jackfruit - ví někdo, jak se to jmenuje česky?


Večer byl trochu problém najít vhodnou restauraci, nakonec jsme museli dát na radu Lonely Planet. Jídlo bylo dobré, ale trochu zvláštní prostředí, v celé docela veliké hospodě jsme seděli sami.

Žádné komentáře: